další píčoviny

06. 06. 2008 | † 09. 07. 2009 | kód autora: jP9
má krásná vlast. můj krásný domov.
intro k rubrice, která je jako všechny ostatní ode mě, kupodivu,o ničem.
koukám z okna na ty světla. světla mého města. zastaralé lampy sotva svítí. stíny se mihotají přes chodník a po silnici přejede sotva jedno auto za půl hodiny.
oh, ano. já zapomněla. jsem zamilovaná. hluboce, pubertálně a vážně. ostatně jako každý druhý idiot, jenž se rozhodne si zahrávat s nehmatatelnými pocity. moje články, ač jsem na začátku, začínají být silně emotivní. komické. víte, co já poslouchám? ne? napadá
mě,že pod každý článek hodím odkaz na píseň kterou poslouchám. dobrý napad. že mě to nenapadlo dřív.

možná, kdybych nebyla tak líná, bych mohla popadnout fotoaparát a vyfotit kus města z balkónu dvoupokojového bytu. udělat tzv. romantickou a zamilovanou fotku. vyfotit se zeshora na hajzlu a předstírat, bůh ví jak to není skvělé. ale mě se nechce. jsem líná.
sedím v křesle, berou mě křeče do břicha, asi od toho,jak už čtvrtý den nejím. ne, nejsem anorexií trpící kretén. jsem jen líná dojít si pro něco k jídlu. jsem líná jít spát.moje postel není ani metr od křesla se stolem a tou zrádnou bednou a monitorem, jehož zář mě obklopuje skorem pátý den. jsem šílená, jsem závislá.
piji kafe.
přestává to bejt vtipný.
vypíšu to - čtyři dny nejím
- pět mám zaplej počítač
- dva a půl dne nespím
já si nevymýšlím. na to mám moc málo vyvinutou inteligenci. jsem vzhůru. kafe, cigára, monitor. povídky, beskydky, český hc, discopunk.
myslím na něj. proč si mě asi nešímá? jsem tak moc divná? vždyť jsem normální. až moc normální. chodím do školy, zevluju, v učích mám sluchátka každou přestávku. pokukuju po něm. všímám si ho. tak proč si mě vůbec nevšimne?
nenávidím ten pocit, když si nejsem něčím jistá. potřebuji jistotu.
zatím ji mám jen v kafi a malborkách.
zase podražily.
víte jaký to je? vídat každej zkurvenej den ty jeho pěkný vlasy? jeho nádhernej ksicht a slýchávat jehohlas jen z povzdálí, když se baví se spolužačkou?
asi si řikáte, ale vim, každej byl zabouchnutej do dalších sraček, ale ne. neznáte to. vy nejste jako já. ste stejný jako oni, ti,co ze mě udělali tohle - stupidní krávu, která chodí za psychiatrem. Mám deprese. jsem nervní, ve stresu. vsichni se na me z vysoka vysrali. zmrdi. jednou jim to oplatim. poznaj, jaky to je.
nikdo z vás netrpí schizofrenií. netrpíte paranoidnem. a kdyby náhodou jo, tak aspoň spíte.
bojím se usnout. mám noční můry. bojím se usnout. bojim...
moc se bojim. chci být zase malá, abych si mohla vlézt k mámě do postele a vklidu usnout. být v bezpečí.
bojím se usnout.
chce to ibalgin, nebo mi puknou střeva.
možná mám menzes, já nevim. nevim, co všechno mě bolí. vím jen, že chci spát. ale nemůžu. bojim se. bojim se spánku.
kdybych měla menzes, musela bych do obchodu. mezi lidi. ne, to ne. použiju cokoli jinýho, prohrabu skříně... ne, dneska se necejtim na výšlap mezi lidi. ne, dneska ne.
dneska to musí skončit. dneska bude konec. tečka. už žádná schíza, žádná haluz, žádný kafe, žádný cigára, žádný drogy, žádný prášky, žádnej monitor. vypnu ho. vypnu celou bednu. vyhodim ho.
konec. jdu prožít druhý život. jdu spát. zdravím své noční můry. přistupte, sežerte mě. pomalu, ať se nezašpiníte...

listening: Crashpoint - N.A.P.E.C.

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.